Daň z přidané hodnoty 2025

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu bylo, zda daňový subjekt přijal zdanitelné plnění (zprostředkování) od švagra svého jednatele. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole rozhodnutí vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a uvedl, že správce daně i KS posuzovali přijaté plnění příliš formálně, a to pouze ve smyslu § 2445 OZ. Na základě závazného právního názoru NSS posléze správce daně doplnil svoji argumentaci a NSS ji shledal jako správnou a dostatečnou pro závěr, že ze zjištěných důkazů nelze dovodit, že skutečně došlo ke „zprostředkování“ mezi daňovým subjektem a jejím personálně spojeným dodavatelem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění, neboť nebylo prokázáno, zda a v jakém rozsahu se tato plnění uskutečnila. NSS uvedl, že smlouva o poskytnutí reklamy obsahovala popsané komplexní reklamní služby (prezentace loga na vozidlech, dresech závodníků, webových stránkách, v televizním vysílání, atp.), ale daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně toho, zda tato plnění byla ve skutečnosti uskutečněna, proto nebylo možné uznat nárok na odpočet daně ani v částečném rozsahu, jak daňový subjekt požadoval.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. NSS konstatoval, že správce daně vyslovil důvodné pochybnosti o faktickém přijetí sporných přijatých zdanitelných plnění (výroba palet) a daňový subjekt nedoložil vyjma zpochybněných formálních dokladů nic, co by vypovídalo o tom, že se zdanitelné plnění odehrálo tak, jak bylo deklarováno (dodavatel nekontaktní společnost bez zaměstnanců, platby výhradně v hotovosti, atp.).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH u nákupu telefonních karet a sběratelských mincí. NSS uvedl, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno a neprokázal použití tohoto zboží pro svoji ekonomickou činnost, a proto správce daně postupoval správně, pokud nárok na odpočet DPH z přijatých plnění neuznal. NSS nepřijal argumentaci daňového subjektu, že k prokázání nároku na vstupu postačí prokázat obecnou souvislost daně na vstupu s daní na výstupu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Důvodem neuznání nároku na odpočet byla skutečnost, že v případě jednoho dodavatele obchodoval daňový subjekt s dřevěnými paletami v řetězci zatíženém podvodem. NSS k tomu uvedl, že objektivní skutečnosti zjištěné správcem daně byly natolik silné, že jednoznačně svědčily o tom, že daňový subjekt o své účasti na tomto podvodu vědět měl nebo mohl. V případě obchodování s druhým dodavatelem správce daně odepřel daňovému subjektu nárok na odpočet, neboť tento neprokázal, že se přijatá plnění uskutečnila v deklarovaném rozsahu. I v tomto přisvědčil NSS správci daně a uvedl, že daňový subjekt svoje důkazní břemeno neunesl.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Ostravě pro nepřezkoumatelnost. Předmětem doměřené daně byl neuznaný nárok na odpočet DPH z tonerů do laserových tiskáren, které daňový subjekt nakupoval v řetězci zatíženém podvodem. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole rozhodnutí zamítl kasační stížnost správce daně, který následně řízení doplnil. Nepřezkoumatelnost rozsudku KS shledal NSS v tom, že se soud nezabýval námitkami daňového subjektu směřujícími proti vyhodnocení naplnění druhého a třetího stupně podvodového testu, pouze nekriticky převzal závěry správce, aniž by provedl jejich vyhodnocení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu, protože žádná z uplatněných kasačních námitek nebyla důvodná. Předmětem daňového sporu byl neprokázaný nárok na odpočet DPH, předmětem soudního přezkumu však byla především správnost závěru o neprovedení důkazu (výslechu svědka) v daňovém řízení, kdy správce daně opakovaně předvolal svědka, nechal jej předvést i policií, ale svědek odepřel výpověď a odešel, aniž se nechal poučit o svých právech a povinnostech. MS v Praze konstatoval, že správce daně nepochybil, pokud nenechal předvést svědka opakovaně, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně. NSS konstatoval, že daňový subjekt v kasační stížnosti neuvedl, proč by případné procesní pochybení správce daně mělo mít vliv na zákonnost rozhodnutí a nevymezil se ani proti závěrům MS, kasační stížnost tedy nebyla důvodná.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem. Předmětem sporu bylo stanovení DPH podle pomůcek v maloobchodní tržnici s převažujícím sortimentem tabákových výrobků. NSS konstatoval, že KS pochybil, pokud nezohlednil veškeré výpočty správce daně a dostatečně se nevypořádal s tím, jestli daň stanovená podle pomůcek byla stanovena spolehlivě.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek MS v Praze pro částečnou nepřezkoumatelnost. Předmětem sporu byl poměrný nárok na odpočet, kde NSS přisvědčil správci daně. Důvodem zrušení rozsudku MS byla skutečnost, že se soud nezabýval žalobní námitkou, že pro výpočet poměrného koeficientu byly použity nesprávné údaje o přijatých zdanitelných plněních.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Praze, protože jeho závěry byly rozporné. Předmětem sporu byl úrok z daňového odpočtu. NSS vycházel při svém rozhodování z usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 1 Afs 231/2022 – 31 ze dne 25.1.2025, kterému předtím předložil věc k posouzení. Z usnesení rozšířeného senátu pak vyplývá, že daňovému subjektu žádné úroky nenáleží, neboť po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně nemohlo dojít k jejímu vyměření. Daňový subjekt měl uplatňovat své nároky podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Ostravě ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých reklamních služeb, když daňový subjekt neprokázal skutečný rozsah takto přijatých služeb. NSS v dané věci rozhodoval již podruhé, kdy nyní daňový subjekt v kasační stížnosti brojil proti tomu, že správce daně v posuzovaném případě neuznal nárok na odpočet alespoň v částečné výši dle skutečně přijatých služeb. NSS se k tomuto ztotožnil s KS a správcem daně, že daňovému subjektu nebylo možno uznat ani poměrnou část plnění, resp. odpočet daně, jelikož daňový subjekt nepředložil ceníky či jiné důkazní prostředky, na základě kterých by bylo možné určit, jak byla cena reklamy konstruována a určit tak hodnotu reklamy a její skutečně realizované části. To nebylo zjistitelné ani z daňovým subjektem doložených důkazních prostředků. Následek nemožnosti určit skutečný rozsah plnění, resp. hodnotu skutečně přijatého rozsahu plnění, v podobě nepřiznání odpočtu daně v plné výši přitom nese daňový subjekt.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek MS v Praze týkající se opravy výše daně na dokladech vystavených na fiktivní plnění. NSS uvedl, že o opravě výše daně na dokladech vystavených na fiktivní plnění je obecně možno uvažovat, důkazní břemeno naplnění podmínek opravy výše daně však nese daňový subjekt. Ten musí prokázat i podmínky, že osoba, která vystavila doklad, na kterém uvedla daň, bude v dobré víře nebo včas zamezí nebezpečí vzniku ztráty daňových příjmů. V posuzovaném případě přitom NSS uzavřel, že správce daně dostatečně popsal skutečnosti, na základě nichž měl podmínky opravy výše daně za nenaplněné. MS potom dle NSS pochybil, pokud správci daně vytkl nedostatečný skutkový základ pro nenaplnění podmínky vyloučení nebezpečí ztráty daňových příjmů. Důkazní břemeno ke splnění této podmínky v posuzované věci tížilo daňový subjekt. Z uvedených důvodů vrátil NSS věc MS k dalšímu řízení.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil správnost závěrů KS v Praze v otázce unesení důkazního břemene daňového subjektu stran hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně z přijatých služeb distribuce letáků. NSS ve shodě s KS uvedl, že přes určité formální nedostatky předložených paragonů k daným službám daňový subjekt při vyhodnocení všech ostatních důkazních prostředků v souhrnu dostatečně prokázal přijetí předmětných služeb od deklarovaného dodavatele v tvrzeném předmětu a rozsahu.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Hradci Králové. NSS nepřisvědčil správci daně v otázce prekluzivní lhůty pro stanovení daně, kdy odkázal na svůj předcházející rozsudek týkající se daňového subjektu ze dne 19.3.2025 ve věci sp. zn. 2 Afs 38/2024, kde dovodil, že soudní řízení týkající se registrace k DPH nenaplňuje podmínky pro aplikaci § 148 odst. 4 písm. b) DŘ. Správci daně však dal NSS za pravdu v námitce, že KS zrušil žalobou napadené rozhodnutí v celém rozsahu, ačkoli ve vztahu k platebním výměrům na DPH za některá zdaňovací období lhůta pro stanovení daně neuplynula a žaloba tedy nebyla v této časti důvodná. Z uvedeného důvodu proto vrátil věc KS k dalšímu řízení.

NSS vyhověl kasační stížnosti daňového subjektu a zrušil rozsudek KS v Brně. Předmětem sporu byl podvod na DPH s elektronikou. NSS potvrdil, že KS správně posoudil existenci podvodu na DPH, tak jak ji identifikoval správce daně. Na rozdíl od KS však NSS stran vědomosti o podvodu na DPH odlišně posoudil jednu z několika objektivních okolností týkající se přenesení kontroly zboží na externí sklad. Dále NSS korigoval hodnocení objektivní okolnosti a opatření daňového subjektu v podobě prověřování jednoho ze tří obchodních partnerů. Dále NSS shledal ze strany KS nedostatečným vyhodnocení neprovedení výslechů třech svědků, kteří byli vyslechnuti v odlišném daňovém řízení. S ohledem na shora uvedené závěry proto NSS vrátil KS věc zpět k novému posouzení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně a KS v Brně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých služeb propagace a správy nemovitostí, když daňový subjekt neprokázal jejich faktické přijetí. K službám propagace NSS potvrdil, že předložené fotografie, na nichž měla být propagace zachycena, jsou neprůkazné. Další aktivity, které měly být součástí propagace dle uzavřené smlouvy, potom nebyly doloženy vůbec. Propagace nebyla nikterak vysvětlena ani tím, že měl dodavatel od daňového subjektu přijímat zboží k propagaci. K službám správy nemovitostí NSS potvrdil, že daňový subjekt nedokázal prokázat, že dodavatel, který byl zároveň jeho zaměstnancem, tuto činnost reálně vykonal dle uzavřené mandátní smlouvy.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z nákupů kuřecího masa z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS věc posuzoval již podruhé, kdy v tomto případě bylo sporné posouzení podvodu za zdaňovací období 07/2014. NSS se v tomto řízení neztotožnil s námitkami daňového subjektu, že byla porušena rovnost zbraní v daňovém řízení, byly uváděny novoty v odvolacím řízení a nebyl prokázán podvod. K prvním dvěma uvedeným námitkám NSS uvedl, že průběh dokazování a listiny ve spise mohl v průběhu celého řízení daňový subjekt zjistit nahlížením do spisu a s novými zjištěními byl v průběhu řízení seznamován. K žádným novotám dle NSS v průběhu odvolacího řízení nedošlo či se nejednalo o zjištění, která by měla vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. K námitce stran podvodu na DPH NSS uvedl, že jednotlivé nestandardní okolnosti identifikované správcem daně tvoří dostatečně silný soubor důkazů svědčící o tom, že daňový subjekt přinejmenším mohl a měl vědět o svém zapojení do podvodu. NSS rovněž uzavřel, že k podstatné části identifikovaných okolností svědčících o vědomosti o podvodu se daňový subjekt v žalobě a kasační stížnosti vůbec nevyjádřil a nerozporoval je. Část okolností daňový subjekt neuspokojivě vysvětloval. Stejně tak daňový subjekt nedoložil, že přijal opatření, kterými by bylo možno účasti na daňovém podvodu zamezit. Nebylo přitom na správci daně, aby daňovému subjektu uvedl, jaká opatření k zamezení účasti na podvodu měl daňový subjekt přijmout.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z reklamních služeb z důvodu neprokázání osoby dodávající v postavení plátce DPH. NSS potvrdil, že správce daně disponoval celou řadou okolností (virtuální sídlo, absence znalosti zaměstnanců, osoba jednatele, nesoulad v KH či prohlášení jednatele), které zpochybňovaly daňovým subjektem tvrzeného deklarovaného dodavatele. Daňový subjekt však i přes předchozí závěr MS v Praze setrval na tvrzení, že mu plnění poskytl deklarovaný dodavatel, a to se stejnou argumentací jako v předcházejícím řízení. NSS tak uzavřel, že se všemi argumenty daňového subjektu se správce daně i MS náležitě vypořádal a neshledal tak kasační námitky důvodnými.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek KS v Hradci Králové (pobočka Pardubice). Předmětem sporu bylo neprokázání přijetí plnění (palety) od deklarovaného dodavatele, případně od jiného dodavatele v postavení plátce DPH. NSS konstatoval, že nelze klást přehnané požadavky ohledně prověřování dodavatele, navíc když jde o dodavatele spotřebního druhově neurčeného zboží s tím, že řadu skutečností nemohl daňový subjekt zjistit. Správce daně dle NSS nesprávně vyšel z popisu výpovědi v usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy obviněný (osoba, která zastupovala dodavatele) nemusel uvádět pravdivé údaje.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z přijatých plnění (palivové karty, nákup tahače, přeprava) z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že správce daně jednoznačně prokázal, že v dané věci došlo k podvodu na DPH v řetězci a řádně identifikoval objektivní okolnosti, které svědčily o tom, že daňový subjekt o tomto podvodu věděl nebo měl a mohl vědět.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění (úklidové a pomocné práce). Správce daně nezpochybnil existenci předmětu plnění, nebylo však prokázáno, že plnění poskytl deklarovaný dodavatel. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně poskytnutí prací deklarovaným dodavatelem, což se mu nepodařilo ani navrženými svědky, které nebyl schopen blíže identifikovat.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně, který neuznal daňovému subjektu nárok na odpočet z pořízení osobního automobilu Ferrari La Ferrari v hodnotě přes 30 milionů včetně DPH, neboť daňový subjekt neprokázal jeho využití pro ekonomickou činnost, resp. následné dodání do Velké Británie. NSS uvedl, že daňový subjekt nebyl schopen s dostatečnou mírou pravděpodobnosti v daňovém řízení prokázat, jak se celá transakce odehrála, resp. objevily se skutečnosti nasvědčující tomu, že veškeré transakce byly fingované jen za účelem získání odpočtu DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (pomocné úklidové a jiné práce) od deklarovaných dodavatelů nebo jiných dodavatelů v postavení plátce. NSS konstatoval, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, že předmětná plnění byla skutečně přijata tak, jak je uvedeno na daňových dokladech, ani že tato plnění byla přijata od jiného plátce DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně doměření DPH z důvodu neprokázání podmínek pro osvobození při dodání zboží (kovoobráběcích strojů) na Slovensko, které byly vzápětí prodány zpět do České republiky. NSS přezkoumal postup správce daně a shledal všechny kasační námitky daňového subjektu za nedůvodné, a to i námitku prekluze stran neúčelnosti mezinárodního dožádání a námitku nedostatečné lhůty pro seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí (daňový subjekt žádal o prodloužení lhůty opakovaně).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění (poradenské a administrativní služby) z důvodu účasti na podvodu na DPH, o kterém daňový subjekt mohl a měl vědět. NSS konstatoval, že daňový subjekt v kasační stížnosti uvedl totožnou argumentaci jako v žalobě a tu tedy lze považovat za nepřípustnou, ostatní námitky se nevztahovaly k předmětu sporu, a proto NSS neshledal kasační stížnost za důvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z důvodu neprokázání předmětu a rozsahu přijatých zdanitelných plnění. NSS konstatoval, že správci daně vznikly důvodné pochybnosti ohledně přijatých zdanitelných plnění, neboť doložené rámcové smlouvy a faktury neobsahovaly žádné konkrétní informace kdy, kým a jaké práce byly poskytnuty. Lze tedy konstatovat, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při stanovení DPH procesem dokazování, namísto použití pomůcek při stanovení daně. Pro použití pomůcek dle § 98 odst. 1 DŘ je nutné naplnění dvou podmínek: 1) nesplnění zákonné povinnosti daňového subjektu při dokazování a 2) nelze daň stanovit dokazováním. NSS uvedl, že pokud daňový subjekt provozující činnost bezpečnostní agentury v rámci daňové kontroly tvrdil, že mu byly doklady odcizeny a nevyvinul žádnou snahu, aby svoje dodavatele oslovil nebo aspoň je označil, naplnil tak sice 1. podmínku použití pomůcek při stanovení daně, ale jelikož správce daně obecně v řízení získal dostatečný důkazní podklad, byl povinen stanovit daň dokazováním.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z reklamních služeb, neboť nebylo prokázáno poskytnutí těchto služeb deklarovanými dodavateli. NSS v dané věci rozhodoval již potřetí, kdy předtím dvakrát zrušil na základě kasační stížnosti správce daně rozsudek KS v Ostravě. V nynějším řízení pak shledal kasační stížnost daňového subjektu jako nedůvodnou.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci metody určení poměrného koeficientu ve smyslu § 75 zákona o DPH. Touto otázkou se přitom již v minulosti NSS opakovaně zabýval a shledal, že postup správce daně byl zcela v souladu se zákonem stanovenými podmínkami vzniku poměrného nároku na odpočet a principem logiky.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z důvodu zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. NSS konstatoval, že z předloženého spisu vyplývá, že daňový subjekt nedostatečně ověřoval informace o svém dodavateli úklidových prací, a proto lze konstatovat, že nepřijal žádná opatření, aby se mohl uchránit před účastí na podvodném řetězci.

NSS v dané věci rozhodoval o kasačních stížnostech daňového subjektu a správce daně, kdy dospěl k závěru, že kasační stížnost daňového subjektu je nedůvodná a kasační stížnost správce daně důvodná (KS v Ostravě původně rozhodl o žalobě proti doměření DPH za 23 zdaňovacích období tak, že u 22 zdaňovacích období žalobu zamítl a vyhověl žalobě ze zdaňovacího období květen 2015). NSS konstatoval, že správce daně prokázal existenci daňového podvodu na DPH stejně jako existenci objektivních skutečností svědčících o vědomém zapojení daňového subjektu do tohoto podvodu.

NSS vyhověl kasační stížnosti správce daně a zrušil rozsudek KS v Ústí nad Labem (pobočka Liberec). Předmětem doměření bylo neuznání nároku na odpočet, neboť daňový subjekt neprokázal dodavatele v postavení plátce DPH. Předmětem sporu před NSS však bylo toliko posouzení úplnosti obsahu seznámení v odvolacím řízení dle § 115 odst. 2 DŘ. NSS uvedl, že správce daně postupoval v souladu s § 115 odst. 2 DŘ a řádně seznámil daňový subjekt před vydáním rozhodnutí o odvolání se zjištěnými skutečnostmi a nově provedenými důkazy, včetně jejich hodnocení. Skutečnosti týkající se spornosti místa prodeje (konkrétní prodejna v areálu SAPA na videozáznamu předloženém daňovým subjektem) vyřčené v napadeném rozhodnutí nebyly pro posouzení podstaty věci, tj. zda daňový subjekt přijal zdanitelná plnění od plátce DPH, stěžejní, a proto to nelze považovat za vadu mající vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, když správce daně nesdělil daňovému subjektu před vydáním rozhodnutí o odvolání, že má pochybnosti, zda zboží vůbec bylo pořízeno na prodejně zachycené v předloženém videozáznamu.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z nákupu telefonních kupónů z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS shrnul, že správce daně náležitě zjistil a prokázal existenci podvodu na DPH i objektivní okolnosti, které ve svém souhrnu nepředstavovaly pouhou odchylku od standardního způsobu obchodování, nýbrž se jednalo o indicie, které objektivně vzbuzovaly podezření o podvodném charakteru transakcí založených na přeprodávání dobíjecích kupónů využitelných pouze u českých mobilních operátorů do zahraničí. Daňový subjekt tudíž o své účasti na podvodu na DPH vědět mohl a měl, přičemž ale nepřijal žádná relevantní opatření, která by svou povahou byla schopna reálně předejít a zabránit jeho účasti v rámci podvodu na DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet DPH z reklamních plnění z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS rozhodoval v dané věci již podruhé, kdy v prvním kole zrušil rozsudek KS v Ostravě. NSS konstatoval, že správce daně prokázal existenci podvodu i silné objektivní okolnosti, které svědčily o vědomosti daňového subjektu o něm.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně odepření nároku na odpočet z nákupu mraženého kuřecího masa z důvodu účasti na podvodu na DPH. NSS konstatoval, že správce daně prokázal v daném případě existenci daňového podvodu v řetězci i objektivní okolnosti, které svědčily o vědomosti daňového subjektu o něm. Daňový subjekt jen obecně poukazoval, že šlo jen o standardní obchodování, aniž by napadl jednotlivé objektivní okolnosti již u MS. Námitky v kasační stížnosti tohoto druhu jsou nepřípustné podle § 104 odst. 4. s.ř.s.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z přijatých reklamních plnění. NSS konstatoval, že správce daně měl důvodné pochybnosti o rozsahu poskytnutých přijatých plnění, které daňový subjekt neodstranil a neunesl tak svoje důkazní břemeno stran prokázání splnění podmínek nároku na odpočet DPH.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při stanovení poměrného nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla otázka nároku na odpočet DPH u plnění, která daňový subjekt z části využívá pro svoji veřejnoprávní činnost (vysílání) a z části pro činnost ekonomickou (reklamy atp.). NSS konstatoval, že nemá důvod odchýlit se od konstantně judikovaných závěrů o správnosti stanoveného poměrného koeficientu správcem daně. NSS potvrdil, že daňový subjekt má právo stanovit metodu výpočtu koeficientu, správce daně má právo výpočet korigovat. "Korigovat" lze chápat tak, že jej může upravit nebo určit i jiné kritérium, tedy jinou metodu. NSS aproboval výnosovou metodu použitou správcem daně.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně. V projednávané věci se NSS zabýval tím, zda může daňový subjekt v řízení proti platebním výměrům na DPH uplatňovat námitky týkající se jeho registrace k DPH. NSS shodně se správcem daně konstatoval, že námitky týkající se registrace nejsou v tomto řízení relevantní, neboť správce daně vychází z pravomocného rozhodnutí o registraci plátce DPH (registraci ostatně potvrdil NSS i svým rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 10 Afs 34/2024).

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně. Předmětem sporu bylo neuznání nároku na odpočet z přijatých plnění (zejména náhradní díly a plnění související s osvobozeným pronájmem nemovitostí) a nepřiznání DPH z přijatých úplat. Stěžejní kasační námitkou daňového subjektu bylo neprojednání zprávy o kontrole a její neukončení, kdy NSS konstatoval, že správce daně nepochybil, pokud zaslal zprávu o daňové kontrole daňovému subjektu poštou, neboť tento se zjevně ukončení daňové kontroly vyhýbal. Nedůvodnými shledal NSS i námitky týkající se nevydání výzvy k podání dodatečných daňových přiznání. 

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně ve věci aplikace zneužití práva na případ registrace plátce DPH. NSS konstatoval, že ze zjištěných skutečností jednoznačně vyplývá, že daňový subjekt uměle vytvořil korporátní strukturu, kdy rozkládal ekonomickou činnost mezi personálně propojené společnosti tak, aby se vyhnul naplnění podmínek pro vznik plátcovství DPH. Správce daně tedy postupoval správně, pokud daňovou povinnost přisoudil daňovému subjektu jako organizátorovi celého řetězce (daňový subjekt obchodoval s elektronickými cigaretami jako fyzická osoba, následně vytvořil korporátní strukturu v podobě řetězce společností, na niž vlastní ekonomickou činnost postupně převáděl tak, aby nepřekročil hranici obratu pro zákonnou registraci plátce DPH). NSS nepřisvědčil k dílčí námitce daňového subjektu přičtení daňové povinnosti právnické osoby osobě fyzické.

NSS zamítl kasační stížnost správce daně a potvrdil zrušující rozsudek MS v Praze. Předmětem sporu bylo uplatnění DPH při nákupu a prodeji osobních automobilů. NSS se neztotožnil s posouzením správce daně, že daňový subjekt neunesl svoje důkazní břemeno ohledně využití osvobození při dodání automobilu do jiného členského státu a nákupu jiného automobilu v tuzemsku. Co se týče použití zvláštního režimu při prodeji zboží, NSS korigoval názor MS a uvedl, že daňový subjekt sice důkazní břemeno neunesl, správce daně však měl zjišťovat skutkový stav důkladněji.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost postupu správce daně při registraci daňového subjektu jako plátce DPH. V dané věci rozhodoval NSS již podruhé, kdy v prvním kole kasační stížnosti daňového subjektu vyhověl. Správce daně následně doplnil dokazování. NSS konstatoval, že ze zjištěných důkazů v souhrnu plyne majetkové a personální propojení s dalšími subjekty ve sdružení. Správce daně tedy postupoval správně, pokud daňový subjekt registroval jako plátce DPH na základě smlouvy o sdružení.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil správnost závěrů správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění. Daňový subjekt deklaroval, že přijal od dodavatele PAVI technické služby související s údržbou areálu, nebyl však schopen prokázat, že k poskytnutí těchto služeb fakticky došlo. Dále daňový subjekt deklaroval od stejného dodavatele přijetí reklamních služeb, u kterých správce daně zjistil, že byly zatíženy podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt měl a mohl vědět. NSS se se závěry správce daně ztotožnil, stejně jako s důvody neprovedení dalšího - pokračujícího výslechu navrženého svědka.

NSS zamítl kasační stížnost daňového subjektu a potvrdil závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet DPH. Předmětem sporu byla přijatá plnění zatížená podvodem (proti těmto závěrům se daňový subjekt v kasační stížnosti neohrazoval) a dále neuznání nároku na odpočet z nákupu palet (předmět kasační stížnosti). NSS se ztotožnil se závěry správce daně a konstatoval, že daňový subjekt nevyvrátil pochybnosti správce daně ohledně faktického přijetí předmětného zboží na území tuzemska, a proto nebyly naplněny hmotněprávní podmínky nároku na odpočet DPH. NSS odmítl hlavní kasační důvod namítající nedostatečné zjištění skutkového stavu, když správce daně odmítl prověřovat původ palet na Slovensku. Tato skutečnost nebyla zásadní pro prokázání přijetí plnění v tuzemsku.